Geomorfologie

Železné hory vybíhají svým klínovitým tvarem z Českomoravské vrchoviny do Polabské části České křídové tabule. Chráněná krajinná oblast Železné hory, vyhlášená v roce 1991, náleží v rámci geomorfologického členění převážně do územní jednotky “Sečská vrchovina.” Krajinnou dominantou CHKO je Železnohorský hřbet, který se na jihozápadě zvedá z Čáslavské kotliny a Chotěbořské pahorkatiny podél významné tektonické linie. Nejvyšším místem je vrch Vestec (668 m n. m.).Železné hory byly vyzdviženy ve třetihorách, což přineslo zvýšení odnosu sedimentů a odkrytí předkřídového reliéfu. Modelování území Železných hor pokračovalo během mladších třetihor, kdy došlo ke zvýšení tektonických pohybů, zejména podél dříve založených zlomových linií. Na zformování dnešní podoby reliéfu se v tomto období podílelo intenzivní zvětrávání dané výraznými změnami podnebí. Ve čtvrtohorách se potom uplatnily zejména erozní procesy během střídání ledových a meziledových dob. Významné skalní útvary a erozní tvary jsou většinou předmětem ochrany.

Hlavní hřbet Železných hor na jihozápadě je protkán několika mladými erozními zářezy s potoky, z nichž nejpříkřejší je Lovětínská rokle se spádem 
3 až 6 % a údolí Zlatého potoka (součásti území Národní přírodní rezervace Lichnice-Kaňkovy hory). V přírodní rezervaci (PR) Oheb se nad Sečskou přehradou nachází mohutná skalní stěna vysoká 30 až 60 m se skalním a mrazovým srubem, klenbovitými hřbety v sečských migmatitech a ortorulách. Kamenné moře vyplňuje svahovou depresi až do přehradní nádrže. Okolí Ohebu je též místem prudké změny směru a spádu toku střední Chrudimky, což je dokladem tzv. pirátství ve vývoji řeky (vlivem vyzdvižení Železnohorského hřbetu došlo v geologické minulosti ke změně směru toku). 
Významná jsou i kaňonovitá údolí. V PR Krkanka a na ní navazující PR Strádovské peklo jsou na obou svazích erozního údolí mrazové sruby, dva zakleslé meandry a skalní ostrohy. Břehy bizarního kamenitého řečiště sledují suťové proudy, kamenné moře i vodopád pod obcí Hradiště.PR Údolí Doubravy v jižní části CHKO byla vyhlášena hlavně k ochraně epigenetického údolí v ortorulách a migmatitech. Doubrava tu má značný spád s peřejemi, soutěskami, zakleslými meandry i vodopády. Nad údolím je skalní pilíř Čertův stolek, skalní ostrohy Hrádek a Sokolohrady, útesy a mrazové sruby.

Na území CHKO jsou rozptýleny další skalní útvary jako příkrá Markova skála u Hořelče (7), izolovaná skála (tor) u Rohozné (6, foto viz titulní strana), mrazové sruby v nejvyšší části hřbetu pod Spálavou (3) aj. Mnohé zajímavé útvary jsou ukryty v lesních porostech, které pokrývají 44 % rozlohy CHKO.

Na severovýchodě a jihozápadě CHKO se vyskytují svrchnokřídové sedimenty, které tvoří reliéf terénních stupňů a tabulí (u Libice n. D., Malče 
a Běstviny). Zajímavostí jsou zbytky příbojového reliéfu druhohorního moře v Přírodní památce Na skalách (9). Činnost člověka v minulých stoletích poznamenala reliéf CHKO řadou lomů (Sloupno (16), Petrkov (13), Nasavrky, Ctětín (15) a pozůstatků podzemní těžby (Licoměřice (12), Běstvina (14), Chotěboř aj.), které způsobily většinou jen ekologicky málo významné změny terénu. Rizikové mohou být stopy několika historických sesuvů 
na jihozápadních svazích Železných hor v křídových horninách.

Krajinu Železných hor vyhledávala od 19. století elita českých malířů-krajinářů pro její výraznou malebnost, obzorové dominanty a harmonii. 
Byli to zejména členové tzv. “Mařákovské” školy: A. Chittussi, F. Kaván, B. Dvořák, A. Slavíček, O. Blažíček, J. Prucha a mnoho dalších.

Správa CHKO Železné hory

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt